Tahle schůzka se stala celkem už dávno a moje pocity z ní, když si na ní vzpomenu, jsou pořád velmi smíšené. A číslo 45 ji velmi provází.
Byl večer přesně 22:16, já zrovna dojela po náročném dni (dala jsem maturitu) a nechtělo se mi ještě spát či jít na byt. Tak jsem řekla klučinovi, co jsem poznala na Badoo (o tom asi udělám samostatný článek), že dojdu a pokecáme. Tak jsem došla, čekal na mě dole, působil mile a vypadal líp jak na fotkách, což se moc často nestává. Pozval mě k němu, bydlel asi v 5-6 patře bez výtahu, pro kuřáka peklo tohle vyjít.
Došli jsme, nabídl mi víno či vodu, jelikož jsem byla ve stavu, kdy by mě i kapka alkoholu zabila, tak jsem byla celý večer o vodě, což možná byla chyba. On za večer stihl vypít skoro 3 flašky vína, což bylo vtipné pozorovat. Byl to velmi zajímavý člověk, povídali jsme si o životě o zážitcích. Do teď vidím jeho skvělé anglické pyžamo, co mi musel předvést. Dokud jsme seděli v kuchyni a povídali si, tak to byl fajn večer. Jenže taky už byl čas spát skoro v 4 ráno, takže jsme se vydali do postele. Jelikož bydlel v novém bytě jen pár dnů, tak tam neměl moc věcí, takže jsme spali pod jednou dekou a většinu noci i na jednom polštáři. Pustil nějaký dokumentární seriál o vesmíru v angličtině, přičemž pořád urážel mou angličtinu. Trvalo další hodinu, než jsme se dostali k sexu. Ten sex byl dobrý, ale zvláštní. Strašně moc u toho mluvil. Kouřila jsem mu ho a pořád se ptal: “Co tam hledáš?” nebo si lehl dal si ruce za hlavu a řekl mi: “Překvap mě.”. Nevím, co bylo horší. Líbal s jazykem, což moc nemusím, takže mi tohle moc nejde a skončím vždy s oslintanou pusou. Sex, a to vše okolo trvalo 2 hodiny, neudělal se, jak byl opilý.
Ráno jsem se vzbudila, vedle postele rozbitá sklenička s vodou a pohozený vanilková kondom. Nikdy nepochopím ochucené kondomy. Sklenička nebyla rozbitá při sexu, ale když po mě házel peřinu, protože jsem ho otravovala. Ráno málokdy čekám až se moje společnost vzbudí a mizím radši, než se vzbudí, pokud nejsem někde, odkud potřebuji hodit domů, protože netuším, kde jsem, což se stává často. Mizela jsem i tentokrát, na stole nechala vzkaz na staré účtence a odešla, přim čemž jsem musela docela třísknout dveřmi a pak utíkala po schodech dolů, kdyby se náhodou vzbudil, ale nevzbudil.
Dole čekám, že jen otevřu dveře a odejdu, jenže omyl, dveře byli zamčené, tak jsem si řekla počkám, on někdo půjde. No uběhlo 20 minut a pořád nikdo, tak jsem šla zazvonit na něj ani po 5 minutách jsem se nedozvonila, tak jsem ještě chvíli čekala a nic. No nakonec po 45 minutách jsem zazvonila na nějakou sousedku, milá paní, aby mi otevřela. Paní hned věděla, od koho jdu a co se dělo, cítila jsem se divně, sice se mě snažila uklidnit slovy, že byla taky mladá, ale nepomohlo to. Po skoro 45 minutách jsem se dostala z chodby ven a tam už mě někdo neuvidí a po další půl hodině mi napsal on, jestli už jsem venku.
Příště někoho, kdo bydlí v přízemí a já můžu utéct oknem.