Tohle bude docela vážné téma oproti dosavadním tématům a nebude to až tak lehké pro mě psát, ale je to důležité. V životě jsem byla 2x znásilněná a jednou se o to jen pokusili, sice to prý měl být fór, ale jsou věci, co by se tak brát neměli, a to si musíme uvědomit.
Poprvé jsem byla znásilněná v mých 14cti letech. Trvalo mi 4 roky, než jsem připustila, že se to stalo. Jednalo se o anální znásilnění. Víc k tomu aktu asi popisovat nebudu, ale popíšu vám, co se stalo předtím a jak k tomu došlo. Bylo mi těch 14 docela čerstvě. A prozkoumávala jsem internet a různé stránky jako lidé.cz a pokec.sk, kde není omezený věk pro přihlášení, protože se nejedná o seznamky typu Tinder, Badoo a jiné. A tohohle muže jsem „potkala“ právě na pokec.sk, kde neměl profilovku ani pořádně vyplněný profil, jen věk a přezdívku. Bylo mu asi 25-28 let, to si teď již nepamatuji. Ani jeho jméno, jen že byl plešatý a měl břicho docela velké, což na fotkách, co mi poslal, nebylo vidět. Každopádně jsme si domluvili schůzku. Mně jako malé holce imponovala, že se líbím takhle starému borcovi a že si se mnou chce povídat a že mě chce vidět a má zájem. Přišel den schůzky, já si napakovali nehty, hezky se oblékla a vrazila na autobus. Dojela jsem do města, kde mě on nabral autem, já myslela, že půjdeme někam na kafe nebo tak, ale on mě odvezl k němu domů. Ale mě to nepřišlo jako problém, což mělo. Dal mi vodu, pokud si pamatuji dobře, pak jsme si povídali, o čem už nevím. Poté se na mě vrhnul a začal mě líbat, poté si pamatuji, jak ležím na břiše s kalhotami u kolen a on mě a přiráží. Já brečím a cítím, jak mě kouše do lopatek a šíje, kde jsem poté měla černé modřiny. V životě jsem necítila větší bezmoc, a že jsem na světě sama a nikdo mi nepomůže. Až o 4 roky později jsem si to byla schopná přiznat a další 3 než jsem byla schopna o tom mluvit.
Po druhé jsem byla znásilněná ve vztahu. Byl to jeden z mých delších vztahů. Tomu člověku jsem hodně věřila, a dokonce u mě bydlel. A bohužel moje psychika nebyla na tom dobře. A jeden večer jsem se zhroutila a opila bohužel. Pamatuji si, že jsem usnula na zemi v obýváku a on pro mě uprostřed noci došel a dotáhl mě do sprchy. To bylo okey, říkám si, že se o mě postará. On toho pak zneužil, když jsem opilá spadla do postele a nebylo schopná říct ne a jen ležela jako mrtvola a nechala si vše líbit. Ráno to uvědomění bylo strašné, ale přeci jen to byl můj přítel a sex ke vztahu patří, že? Takže to nemůžu přece brát jako ublížení a zradu. Ale měla jsem a měla jsme ho rovnou vyhodit, ale neudělala jsem nic. Druhý den jsem radši mlčela a tohle v sobě potlačila, ale na tu figuru už jsem navždy koukala jinak a znechutil se mi navždy už.
A jako poslední ten pokus. On to asi měl být vtip, ale mě tehdy bylo 16 a když mi naběhnou 2 chlapy do auta a z toho mě tam jeden z nich povalí, když i když je znám a svým tělem mi zabrání v útěku, tak to už není vtip, ale tělo pohltí panika a hlava jedná. Takže jeden skočil s lehkým otřesem mozku a já s psychickým traumatem. Praštila jsem ho totiž výstražným trojúhelníkem po hlavě docela silně, abych mohla utéct. Poté jsem se dověděla, že to byl jen žert a že to moc beru.
Lidi se musí naučit, že tohle není humor a že to holce může hodně ublížit, zvlášť když neví, zda ji někdo nesebral už takhle část ní samotné. Neexistuje horší věc, co můžete holce udělat. Zažila jsem, i že mě kluk bil a psychicky týral, ale nic nebylo horší jak být znásilněná, sebrali mi tím velkou část mě a na dlouho dobu i to abych se cítila jako někdo, kdo má hodnotu a cenu ve světě. Tím nechci nijak znehodnocovat mlácení ani obhajovat to. Dodnes si nepřijdu jako plnohodnotná bytost, ale už vím, že i já mám nějakou cenu a nemusím se cítit jako člověk jen při sexu. A že alkohol nic neřeší, že akorát vás otupí a toho můžou lidé zneužít a ublížit vám, i když jim věříte.
Stopy jsi v sobě nesu stále.
A proto vím, že nežijeme v pohádce a princezny neexistují.