Asi jste si mohli všimnout, že poslední dobou píšu spíš teoretické věci nebo svoje psychické rozpoložení než abych psala příběhy ze sexu či schůzek. Ale nebojte se vrátím se k nim, jen co bude pořádná inspirace zase. Zklamu vás tenhle to ještě nebude.
Tady bych s vámi chtěla sdílet moje psychické rozpoložení.
Momentálně jsem přestala pít na nějakou dobu, jelikož jsem to už přeháněla a děla to velkou neplechu. Kamarádovi dlužím dveře. To byl hodně zajímavý večer, kdy jsem začala cidery, poté byla tequila, po ní zase cidery, pivo a becherovka. Ráno jsem se probudila s rozbitým obličejem a otřesem mozku a parádním oknem. Kdy mi kamarád akorát vyprávěl, kde vše jsem spadla a jak jsem si rozbila ten obličej a dobila si nohy. A také jak jsem v jedné večerce rozbila skleněné dveře od chlaďáku a on je za mě zaplatil. Tohle je jenom jeden z příkladů, proč jsem přestala pít.
Také jsem začala cítit velkou psychickou únavu, která není způsobena pouze zkouškovým období na vysoké škole, ale také mým stavem, který se z nějaké stagnace zhoršil a já to přestala zvládat. Minulý rok se mi rozjela tak zvaná tiková porucha, což ve výsledku znamená, že mi hlava cuká do strany, když nejsem v pohodě, někdy i když jsem. Ze začátku to bylo hodně šílené a dostala jsem silná antidepresiva na to, které občas beru dodnes při potížích. Také jsem začala chodit na terapie a bojovat se svými démony.
Proto jsem odjela na delší dovolenou za hranice za rodinou, abych se srovnala a mohla začít zase nějak fungovat. Než fungovat jenom na bázi alkoholu, drog a sexu bez závazků. Tenhle koncept se sice fajn a vyhovuje mi, jelikož je mi blízký, ale nejde tak fungovat pořád. A já už cítím, že tenhle koncept, ačkoliv je pro mě velmi známý a pohodlný, tak přestává být pro mě. Takže je na čase najít nový koncept, jak fungovat a srovnat se.
Měla bych asi začít se svým režimem, kdy se momentálně vše točí jen kolem toho jak mám čas. Zmizel už několik let zpátky pocit hladu a díky tomu jím, jenom jak je čas a kolikrát je to jenom jednou denně. A s tím se také pojí moje porucha příjmu potravy, kdy jsem někde na hranici anorexie a bulímie. Co si budeme povídat, tohle je cesta do záhuby. Tímhle se bohužel řídí i můj spánkový režim, kdy spím kolem 5 hodin denně maximálně a to se ještě během noci mockrát vzbudím a nejsem schopna usnout při tmě a tichu, takže se mi netvoří potřebný melatonin.
Teď jdu k velmi upřímnému přiznání, zatím jsem tu psala jenom o mých partnerech, co jsem měla. Ale tohle jsem já ve vztahu. Jsem člověk, co neumím věřit a velmi často má důvěru a nedůvěru dohromady, kdy mezi nima přeskakuji i během vteřin. Skrz tohle umím být velmi žárlivá až skoro chorobně, i když se snažím na tom pracovat. Také mívám výbuchy vzteku, kdy jenom křičím, co vše je špatně a nejsem schopna se uklidnit. Poté brečím, jelikož nechápu, co se dělo a moje hlava to nezvládá. Také mám docela problém s alkoholem, v posledním vztahu mi můj poslední partner víckrát držel vlasy něž jsme měli sex (ne vždy kvůli kocovině). Ve zkratce vztah se mnou je peklo, které je odměněno věrností, něčím, co já vidím jako lásku a šíleným sexem.
Tak tohle je menší náhled do mé hlavy.